1. Den u babičky Irmy

26. března 2011 v 18:06 |  Co mělo být zapomenuto
Takže další kapitola, moc se omlouvám za chování Belly na konci, vím je opravdu podivné na Bellu, ale když se přivřou oči a uvědomíme si, že jí bylo teprv sedmnáct, no i přesto se vám za to omlouvám.


Jakmile přijela pozdravila babičku a šla si vyklidit věci do pokoje. Večer jí babička zavolala do salónku, Bella si vzala šaty s dlouhým rukávem, aby zakryla své znamení, matka jí říkala, že se za něho nemá stydět, ale ona uznala za vhodné, že to bude lepší.
" Posaď se Bello, víš jsem moc ráda, že ses zasnoubila s Rodolphusem, ale dávej si pozor prý se chce přidat k ty víš komu." Její babička neuznávala Pána zla, Bella nevěděla proč. Poslouchala dál s bezvýznamným výrazem v obličeji.
" Jsem si jistá, že tvá matka by nic neměla proti tomu kdyby ses i ty stala jednou z nich. No ani tvůj otec ne. Tolik se změnil."
Povzdechla si Irma zachvíli pokračovala.
" Ale kvůli řešení problematiky Blackových jsem si tě přece nepozvala, chtěla jsem si užít pár týdnů se svou zasnoubenou vnučkou."
Mile se usmála a Bella jí to oplatila.
"Také bych ti chtěla něco ukázat, počkej chvíli měla bych to mít někde tady. "
Při těch slovech vstala a začala se přehrabovat v malém nočním stolku, Bella si pamatovala jak jí odtamtud babička vždycky podávala alba z různých rodiných oslav jako byly svatby, nebo třeba Belliny fotky jako malé holčičky když dostala svůj dopis. Na ten den se Bella pamatovala nejraději, až doposud to byl její nejkrásnější den v životě, ale to co zažila v sídle Temného pána, tuto bezvýznamnou událost naprosto převyšovalo.
Irma tu fotku nemohla najít, musí někde být, byla to fotka z jejího čtvrtého roku, byl na ní i Tom. Při vzpomínce na toto jméno jí vtrhly slzy do očí, na to nesmí vzpomínat, na to nebude vzpomínat. Á tady je, šikovně ho od ní odstřihla a fotku kouzlem spravila tak, aby se nedalo nic poznat. Pod hromadou těch věcí by měl být ten ostřihnutý kousek, ale ona neměla důvod jej vytahova, neměla důvod budit bolestné vzpomínky, musela se teď věnovat Belle, ta je v největším ohrožením.Přistoupila k ní.
" Podívej to jsem já v pátém ročníku, ještě se svým bratrem a tvým dědou, tehdy jsem samozřejmě ještě netušila, že se vezmeme, ale jakmile naši rodiče zjistili, že se více přátelíme, okamžitě toho využili a po ukončení školy mě provdali do rodiny Blacků."
Usmála se, Bella prohlédla na mladou dívku, ne to nemohla být pravda, kdyby ta fotka nebyla černobílá, Bella by přísahala, že ta dívka je ona.
" Babi, opravdu jsi vzala správnou fotku? "
Zeptala se, ale nedoufala v příznivou odpověď, přece se nikdy s žádnými dvěma chlapci na Bradavickém nádvoří nefotila a i kdyby, jeden z těch chlapců by nemohl být podobný jejímu dědovi a ten druhý jejímu strýci.
" Ano, víš Bello. "
Povzdechla si Irma a pokračovala.
" To že jsi mi tak podobná, by to mohlo velmi uškodit. "
"Proč? Co se stalo? "
" Bello to je otázka minulosti, a teď je přítomnost, vím, že ti to budu muset říct, ale až v budoucnosti."
" Babi nejsem malá holka, pokud se mě to týká chci to slyšet!"
" Bello jsi neoblomná, přesně jako já bývala v tvých letech. Dobrá povím ti ten příběh, ale stojím si za svým. "
" Za tím, že mi to povíš až v budoucnosti?"
"Ano."
" Ale to může být až za dlouho."
" Kdybys mě nechala domluvit, Povím ti to v zítřejší budoucnosti, teď si už běž lehnout."
" Dobrá, ale slib, že zítra mi to doopravdy povíš."
"Samozřejmě."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama