Kapitola 8

3. května 2011 v 18:44 |  Vyber si mě
A je tu další část, jen mě trochu zamrzel počet komentářů u minulého ani jeden :( Tak jsem přemýšlela jestli s tím prostě neseknout, rychle to uzavřít a vrhnout se na něco jiného, jenže když já toho mám tolik napsaného a vymšleného, tak jsem si řekla, že to tu prostě dám, i kdyby to nikdo nečetl. Koneckonců můžu si to přečíst já.

Co to mělo znamenat Severus Snape na astronomické věži? Teď nemá čas nad tím přemýšlet, musí za Cho, byl rád že se mu alespoň někdo snaží pomoci. Vyšel do chodby a ubíral se směrem ke komnatě, za rohem, v již dlouho nepouživané učebně uviděl někoho stát, zprvu nemohl toho studenta poznat, ale jakmile trochu postoupil a uviděl jak sluneční paprsky dopadají na chlapcovy blonďaté vlasy dovtípil se, je to Draco. Jen tam stál a koukal se ven, Harry měl zvláštní závan chuti k němu přijít obejmout ho a pomoct mu, aby věděl, že v tom, co Draco prožívá, není sám.
Nebuď blázen, křičel na sebe, přece nejsi na kluky, a i kdyby, tak Draco by byl ten poslední na kterého by jsi si dělal zálusk. Jenže malý hlásek v jeho hlavě mu říkal. Vždyť není tak špatný, má krásné tělo a ty svaly.
Cho, čeká na tebe Cho, kvůli Brumbálovy armády.
Rychle se vzpamatoval ze svého poblouznění a rychlými kroky šel ke stěně, třikrát prošel a vešel do dveří.
V místnosti čekala Cho, usmívala se když přišel, když tam stála, vypadala tak zranitelně, Harry ji chtěl pomoct, ale jakmile se na ni podíval, uviděl Cedrigovo mrtvé padající tělo, ta vzpomínka, ho namučila už dost, copak to nestačí?
" Ahoj, asi bych ti měl říct co jsem vymyslel a ty mi pak povíš ten svůj návrh, souhlas?"
" No proč ne, jsem zvědavá jestli ten můj nápad je lepší."
" To pochybuju."
Odfvrkl se smíchem a i ona se zakřenila.
" Myslím, že by bylo fajn, kdyby BA probíhala ve čtvrtek, nebo v úterý, kdy my máme volno a studenti mají nejvýš šest hodin."
" To si obcházel studenty z každé koleje a každého ročníku abys zjistil kdy mají méně hodin?"
Řekla trochu pobaveně
"No to přímo ne, ve zmiozelu jsem se radši neukazoval."
Cho nevěděla co na to říct, tak se improvizovaně zasmála, vždyť smíchem se nic neztratí.
"No teď vážně, "
Přerušil krátké ticho Harry a začal se svým druhým proslovem.
" Byl jsem poprosit profesorku McGonagalovou o rozvrhy, no mám je.
Jako další den bych navrhl sobotu, přece jenom máme volno všichni studenti,taky musíme stanovit hodiny at se můžou naplánovat tréningy famprpálu a soubojnického klubu."
" Myslím, že v sobotu od dvou do čtyř by to bylo akorát, nebo do půl čtvrté, v sobotu stejně málokterý tým trénuje."
" Jo díky Cho, jaký jsi měla nápad ty?"
" No, že by se mohli studenti z jednoho ročníku rozdělit podle vědomostí, něco jako koleje."
" Vhau, to je dost dobrý nápad, jsem rád, že mi pomáháš, Hermi, Ginny, ani Ron nebyli schopni vymyslet nic, co by stálo za to. A pak příjdu jen o hodinu dříve než má začít první hodina a už je tu nápad."
" Vždyť víš, že já i vždycky ochotně pomůžu, vždycky jsem tě měla ráda, a budu tu pro tebe."
" Díky."
Odpověděl jí. Nastala chvíle ticha Harry měl podivné nutkání odejít, vrátil se mu ten pocit, že se schyluje k nějaké katastrofě.
" No jestli je to všechno ještě bych potřeboval zajít do společensky."
Ne nesmí odejít, musí tu zůstat, no tak Cho vzpamatuj se, dokážeš to, není to těžké kouzlo tolik si ho cvičila, až se otočí vyčaruj neviditelné plátno, přijde k tobě a pustíš na něj ty vzpomínky.
"Harry počkej prosím, ještě ti něco musím říct."
Otočil se , Cho nenápadně mávla hůlkou a zašeptala zaklínadlo, které vytvořilo neviditelné filmové plátno. Harry šel rychlým, ale nejistým krokem k ní, měl by odejít, ale jeho nebelvírská povaha, na kterou Cho dobře spoléhala, mu to nedovolila, musel zjistit co je, co když Cho ví něco důležitého, nebo se jí dokonce něco stalo.
Přišel k ní a ona znova začarovala, před Harrym, který teď stál hned vedle ní se začaly objevovat obrazy.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama