Kapitola 9

10. května 2011 v 21:01 |  Vyber si mě
Neporuším přece tradici úterku že? Pořád mám nutkání se se svým výtvorem podělit, jenže, jenže když to nikdo nečte :( Vážně nevím co stím, pauznout? Když toho mám tolik napsaného a tolik v hlavičce uchováno? To by byla škoda.
No prostě to tu hodím a neřeším, ale komentáře by pohladily na srdci

První byl jak jí Harry žádá aby s ním Cho šla na ples, všechnu tu situaci viděl jejíma očima. Působil tak hloupě, cítil jak Cho mrzelo, že ho musela odmítnout.
" Co to je? Cho, jak jsi to udělala?!"
Chtěl se pohnout, ale byl přimražený kouzlem k zemi, mohl se jen dívat, Cho stála vedle něho a soustředila se na ono filmové pásmo,mávala hůlkou a šeptala nejrůznější slova.
Pátý ročník, první schůzka před vedením Brumbálovy armády. Viděl jak se Cho na něho pořád dívala, viděl a cítil vše co si o něm myslela, ona ho vážně milovala?
Koukl se jí na tvář, plakala, soustředila se na ten obraz tak, že jí vzpomínky vehnaly slzy do očí.
Obraz se přesunul zase blíže k přítomnosti, do komnaty nejvyšší potřeby, stáli tam oba u sebe a nad nimi, jmelí a jejich prvních polibek. Všechny její pocity, musel je cítit vnímat, nikdy mu nedošlo co všechno musela cítit, být smutná kvůli Cedrigovi, ale milovat jeho.
Z komnaty viděl ještě několik jejich společných schůzek, nedalo by se říct, že si na ně Harry nevzpomíná rád, ale přece už to bylo za nimi, nehodili se k sobě, tak proč to Cho vytahuje.
"A teď poslední, je ti doufám jasné, že jakmile jsi si začal s Weaslyovou trhalo mi to srdce, proto by jsi měl vědět co jsme cítila, když jsi přemohl ty víš koho a na ni ses pak ani nepodíval."
Tolik radosti a smutku najednou v životě necítil, ale proč ten závan naděje, že on může být stále její.
" Cho tohle už je za námi, nehodíme se k sobě, pochop to."
" Ne harry ty to pochop, mám tě ve své moci, jsi přimrznutý mým kouzlem máme tě s komnatou napospas, takže co uděláš, připlazíš se pro odpuštění, nebo tady zůstaneš jako vyvolený, který nevěděl kam patří."
Ona mu vyhrožuje?! No samozřejmě proč si to krucinál neuvědomil dřív, ty její pohledy, proto chtěla jít do komnaty, chtěla ho, co má teď dělat?
" Ale Cho to přece nemyslíš vážně, to přece nejde, jsi blázen, budou mě hledat a máme hodinu Brumbálovy armády, je už za 20 minut."
" Dobrá kvůli milým studentům, kteří se těší na naši první hodinu tě propustím, ale pak, si tě najdu Harry."
Přišla k němu a políbila ho na rty V ten okamžik kdy se ho dotkla chtěla mít více než jen dvacet minut, ta místnost s tou postelí.
No tak Cho zachovej si chladnou hlavu, budeš ho mít, neboj, chce tě, proč by taky nechtěl, vzpamatuj se a pusť ho.
Udělal co jí vnitřní hlas říkal, propustila Harryho a ten se úprkem vydal ke společenské místnosti. Neměl čas přemýšlet ani o Dracovi jestli je ještě v té prázdné učebně, ani o neobvyklém chování Snapea, musel myslet jen na ten hrozný zážitek z komnaty nejvyšší potřeby.
Vešel do pokoje seděl tam Ron a Hermiona, nevypadali, že by byli nějak zvlášť zapovídaní, seděli co nejdál od sebe, kdy nechtěli být samo, nejspíše by byli zalezlí ve svých pokojích a ani by na toho druhého nepromluvili.
" Vidíš Rone tady je, říkala jsem ti, že před tím ještě přijde. Ahoj Harry."
Jasně o něm ona vždycky ví, zajímá se o slavného Harryho, někdy mám pocit, že mě nechala kvůli němu.'
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama