Sen, nebo jen představa

24. května 2011 v 21:43 |  Povídky
Další téma týdne a moje dlaší povídka, já se v tom nějak vyžívám co? ( možná bude i básnička, ale pššt)

Budouctnost
Tak tohle téma budeme celý příští měsíc probírat v hodinách občanské nauky, začínáme tím, že jí máme sepsat A4 o tom, čeho bychom chtěli v budoucnosti dosáhnout.
Holky si říkaly jak je to lehké, přeci když jsem v devítce, tak už musím vědět co chci dělat, abych se mohla přihlásit na školu.Já to bohužel nevím, proto jsem volila gympl, a dostala jsem se.
To jen tak okrajově, zpátky k tématu, když jsem přišla domů, zapnula jsem počítač a přemýšlela co napíšu, že zbývaly dva dny. Samozřejmě většina lidí by to udělalo večer před tím, ale uběhl den a já pořád měla jen nadpis. Samým přemýšlením jsem u psacího stolu usnula.
Zdál se mi sen, byl tak skutečný, až to ve mně budilo hrůzu. Bylo ráno a já vyprovázela dvě děti do školy, až když jsem políbila nějakého hezky vyhlížejícího muže, mi došlo, že to budou mé děti, a ten muž, bude můj manžel!
Co je to za divný sen, ani jako by to sen nebyl, všechno je tak skutečné, obcházím velký rodinný dům, dotýkám se zdí,oken, dveří, všechno je jako ve skutečnosti. Dokonce i oběd, který jsme si uvařila chutnal. Proč vlastně nejdu do práce, copak jsem v tom krásném snu nezaměstnaná? To bych nikdy nechtěla, v tom zatroubilo auto, vykoukla jsem z kuchyně, abych zjistila kdo to je, z auta na mě mávala má kamarádka, která mi hodně připomínala Darru, mou součastnou nejlepší kámošku.
" Ahojky, tak jedem, ať ten sraz stihnem, jsem ráda, že jsi si mohla na den vzít dovču. Pustil tě šéf bez problémů?"
"Vlastně jo, já jsem teď šéf,kavárnu jsem koupila."
Usmála jsem se na ní a ona na mě, moc dobře věděla, že mi ji koupil manžel, za což jsem mu byla nehorázně vděčná. Věděl, že to bylo mé dlouholeté přání, navíc jsem šéfa opravdu neměla ráda. On sám chtěl kavárnu od součastného majitele koupit, už to bylo skoro dohodnuté, ale pak přišel můj manžel s větší nabídkou a tak se mohl s kavárnou rozloučit, a já se s ní přivítala.
Bylo hrozně fajn zase vidět Darru, sice jsme se vídaly často, i potom co jsme se obě rozešly na střední školy. Teď jsme jeli na sraz naší třídy,napadlo mě, jak to vlastně vím, vždyť je to sen, nevím neměla bych to vědět, ještě žádný takový sen jsem neměla.
Avšak místo toho abych se svévolně probudila, spala jsem dál a nechala se unášet dál od přítomnosti, dál do budoucnosti, teď tak jasné jako nikdy dřív.
Byli tam všichni, i naše třídní učitelka se dostavila, i když byla poněkud starší, než teď.
Se spousty holek jsem se nebavila, ovšemže, to jsou ty, které mají tak jasno o své bnudouctnosti. Věděla jsem, že mé "budoucí/ snové já" k nim nechce, ale snažila jsem se ho přemluvit, podařilo se. Slyšela jsem jak si hrozně stěžují, že kadeřnice nemá tolik peněz, nebo, že hlídat malé děti je už na nervy a podobně. Jen jsem se usmála a začala jsme se bavit s klukama, kteří kolem mě náhodou prošli, teď už to nebyli kluci, byli z nich dospěláci, ale pro mě to byli pořád ty děcka ze základky, které se v jednom kuse rvali, nebo si házeli s cuklema.
Velmi zábavný večer musel bohužel skončit. Darra mě svezla domů, pořád, i v tom podnapilém stavu, mi ten dům připadal jako zámek pro princeznu, v němž jsem já ta princezna a muž otevírající dveře, se zástěrou pověšenou přes krk, je můj princ.
Šla jsem spát a to byla chyb, mé usnutí znamenalo konec snu, konec té skvělé budoucnosti.
Probudila jsme se plna smutku, avšak nebylo to zbytečné, spolu se smutkem se probudila i kupa inspirace a bylo to referát napsaný, ani ne za hodinu, teda když nepočítám přemýšlení.
Má budoucnost( shrnutí mého referátu)
Jakou chci budoucnost? Dlouho jsem si nad tou otázkou lámala hlavu, ale mnohem častěji jsem se bohužel(žábožel) zaobírala otázkou Bude vůbec nějaká budoucnost? Která mě ne a ne pustit, i přesto jsme se od ní odtrhla a propustila své fantazyji uzdu, ta okamžitě začala vykreslovat ty nejpodivnější tvary a možnosti mé budoucnosti. Ze všech částí se přede mnou objevil obraz, obraz toho po čem opravdu toužím.
Vlastnit veliký přepychový zámek, který má podobu většího předměstského domu s obrovskou zahradou ( popis domu) ,jenže ve velkém zámku to bez prince nejde, ani v mém domě by tedy nesměl chybět manžel, který by toho prince ve všem zastal. A sloužicí? Naše dvě děti postačí. A kde by se na to vzaly penízky, samozřejmě bych nějaké vydělala v kavárně kde bych pracovala a kterou by mi manžel později koupil.
Já ze srdce doufám, že na srazu se tímhle vším budu moct pochlubit, teď si říkáte, že je to blbost, a že být kadeřnictví, nebo učitelkou v mateřské školce je mnohem lepší. Já jsem si však jistá, že se mi to podaří.
Můj referát dostal za tři, protože se učitelce nelíbilo jak moc jsem to měla konkrétní, opravdu popisovat každou místnost a kout v domě jsem nemusela, ale vždyť já jsem tam byla, bylo to tak skutečné jako to, že to teď musím psát znova. Tolik bych si přála usnout, alespoň na chvíli.
Za dvacet let.
" Ahoj zlato"
Políbila jsem svého muže a zamávala dětem na cestu, dneska mě čeká sraz třídy, zvláštní připadá mi to nějak povědomé, zachvíli zatroubilo auto, Darra je tu, už se nemůžu dočkat, až uvidím všechny lidi ze třídy.
Opravdu to byl sen, nebo si jej jen hrdinka představovala?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Bee-Bee Bee-Bee | Web | 24. května 2011 v 22:33 | Reagovat

luxusnii ty jo upa sem se zacetla a libilo se mi to :)) koukni i ke me trba te neco zaujme :)) s kaskou Bee-Bee

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama