Spiknutí pátku

27. května 2011 v 21:02 |  Všední zážitky
Další pátek, který jsme si spolu mělyu užít a další bouřka.


Zvláštní co? Už po druhé jsem byla domluvená s kámoškou ven, měly jsme jít k řece, proteže ve čtvrtek bylo srašné horko a my předpokládaly, že bude i dnes. Samozřejmě se ukázalo, že celý den má být zatažený.
Když jsem ve tři hodiny přemýšlela jestli vůbec někam půjdem, zapla jsem face a domluvily jsme se na bazén.
Samozřejmě jsme věděly, že se proti nám Frýdek-Místek spikne a jen tak si neodplavem, takže jsme vypadaly jako dva dementi na bazénu, ze kterého jsme pak spěchem utíkaly.
Cestou zpátky jsme se zastavili v Penny marketu, koupili si Kofču ( ne kofolu, ale něco jiného, ale bylo to tež dobré) Sedli si na židličky u pekárny a popíjející to pití jsme pozorovaly jak venku začíná krapat. Já si říkam super no půjdu v dešti, zatím to stejně nic není, takže pohoda. Ale nebyl by to zákon schválnosti, aby se nerozpršelo ještě více. Tak mi Verry( ta kámoška :D ) nabídla, že mi půjčí deštník. Šli jsme proto k ní domů, sice, už jenom trochu poprchávalo, ale člověk nikdy neví, že.
U ní doma, no to je kapitola sama o sobě, i před jejím barákem s Maxem ( její pejsek ú Prostě to byla sranda no. Nejlepší bylo jak jsme si sundaly zrcadlo z koupelny a nemohli jsme ho dát zpátky.
Cestou zpátky jsme všemožně kecali, v celku dne dopadl dobře, ale to o co jde, je úplně v něčem jiném, teď totiž sedím doma a slyším, vlastně i vidím tu bouřku, která se usadila nad naším městem. Říkám si, ještě, že jsme nešla později, protože dopadnout jako minulý týden bych nechtěla.
A co se vlastně stalo?
Domluvily jsme se s Verry, že po dlouhé době zajdem ven, pokecáme, kunem se na koně a tak. Bod číslo jedna, sejít se, jsme zvládly, dojít na tu jízdárnu taky. Ale když jsme byly na cestě tam, bylo to zrovna na poli, otočila jsem se a uviděla jak blesky, doslova, křižují oblohu, nad Mariánským kostelem uplně zataženo, to samé nad druhou částí města. A před náma? Tam bylo slunce! Opravdu, mám i fotky jako důkaz(žábožel mi nefunguje nahrávání obrázku, tak s tím budete muset počkat)
Došly jsme do Hypernovy, že si ´koupíme kofolu, která je u nás velmi v oblibě. Nekoupili jsme místo toho jsme se vydaly do Tesca, kdyby jsme s ekoukly, kde jsou ty mraky, okamžitě by nám bylo jasné, že nás ten déšť nemine. Ne my musíme být hr hr, a tak nás ani ne v polovině cesty chytil. Naštěstí to není daleko a tak jsme zmokly jenom hodně. Nedává to moc smysl co? Ono hrozně moc pršelo, takže mě to smysl dává, velký. pak pršet přestalo a my se rozloučily.
To je konec srdce ryvného příběhu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Nikinka Nikinka | Web | 29. května 2011 v 13:48 | Reagovat

Ahoj, nechceš spřátelit?
Všimla jsem si, že píšeš (hezké) povídky. Určitě se ozvy..

2 Nikinka Nikinka | Web | 29. května 2011 v 16:31 | Reagovat

Moc děkuju, hned si tě přidám :))

3 Kája Kája | Web | 30. května 2011 v 7:30 | Reagovat

Holky. Vy spolu běžte ven až budou strašné sucha a budou hrozit požáry atd. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama